Statistiky uvádí, že Thajsko a Kambodža jsou jedny z nejvíce buddhistických zemí planety. Buddhismus zde vyznává více než 90% populace. ALE – jestliže Buddhou učený systém (vedoucí do nirvány), žádné bohy ani božstva nemá, a ani je k ničemu nepotřebuje, proč tedy v každém buddhistickém chrámu nějaká najdeme?

Jak je možné, že v podstatě všude je pod jednou střechou namícháno několik náboženství, a nikomu to nevadí? Jak může vedle Buddhy sedět nějaký hinduistický bůh se sloní hlavou, a nikomu to nepřijde divné? V co, nebo koho tedy vlastně místní Buddhisté věří? Na koho se obracejí ve svých modlitbách?

Pokud se na to zeptáte Thajce nebo Kambodžana, pravděpodobně nedostanete žádnou odpověď. Jestliže ano, tak Vám nejspíše odpoví nějaký neutrální nesmysl, jako že takhle to je v pořádku, nebo že to všechno jsou buddhističtí bohové – a na této odpovědi bude skálopevně trvat.

Trvalo mi několik let, než jsem tento zdánlivý chaos pochopil. Ze střípků informací, které jsou zde rozesety po chrámech, se mi nakonec podařilo sestavit smysluplný obrázek.

.

.

Tak jako kolébkou evropské civilizace je starověký Egypt, Řecko (a Řím), tak kolébkou civilizace  jihovýchodní Asie je Indie (a Čína). Z Indie se do této oblasti rozšířil hinduismus a později i buddhismus – dokonce se to několikrát prostřídalo. Ve dvanáctém století pokrývala Khmérská říše celou Kambodžu, většinu Thajska, polovinu Vietnamu a Laosu. Hinduismus zde byl hlavním náboženstvím až do druhé poloviny 12. století. Zapustil zde v této době tak silné kořeny, že přežil až do 21. století.

Změnu náboženství většinou doprovází systematické ničení předchozí víry, jejích symbolů, svatostánků i posvátných textů. Vatikán při šíření křesťanské víry vždy nekompromisně ničil místní bohy (sochy, malby, posvátné texty), protože je považoval za konkurenci, která mu vadila v jejich podnikatelském záměru. Ať už se jednalo o animismus, pohanské víry nebo dnes aktuální islám. Vzpomeňme si jen kolik jsme my, kulturní evropané, spálili knih. S nástupem křesťanství jsme v rámci konkurenčního boje o moc spálili skoro celou Alexandrijskou knihovnu.

.

https://www.youtube.com/watch?v=RUUMN83-Xi0

.

Nebo knihy starých Mayů – jejich civilizace psala a uchovávala knihy celých 1400 let. Kromě tří se nám je podařilo všechny zničit…

.

.

Buddhismus je jiný

Je ke všem vírám velmi tolerantní, vždy respektuje cizí božstva, svatostánky i posvátné texty. Nikdy se nesnaží jiné náboženství tvrdým bojem zničit, nebo vyhladit do poslední stopy. A nejen to! Buddhismus je dokonce mísitelný v podstatě s jakoukoliv vírou, s jakýmkoliv náboženstvím, které splňuje tyto základní požadavky:

• Základem víry musí být soucit a bezpodmínečná láska (tolerance a soucit s utrpením každé živé bytosti)
• Nesmí být agresivní (žádné násilné šíření víry, žádná krev, žádné páchání zla ve jménu slepé víry)

Nástup buddhismu proto neznamenal, že lidé musí opustit a zapomenout na své bohy. Většinou se samozřejmě postavilo mnoho nových buddhistických klášterů. Původní chrámy byly předělány tak, aby se Buddha stal všude nejvyšší autoritou. Předchozí božstva se tím sice dostala na vedlejší kolej, ale nezanikla.

V buddhistických chrámech je samozřejmě vždy stěžejní postavou socha Buddhy, která ovšem nereprezentuje žádného boha, ale historickou postavu člověka, který je dodnes respektován jako velký učitel, a to nejen lidí, ale i všech bohů (mimo toho absolutního).

Proto Buddha nevytváří konkurenci čínským, nebo hinduistickým bohům, je to vlastně i jejich učitel, a tak mohou klidně být společně v jednom chrámu. „Všemocný“ bůh se sloní hlavou a hned vedle něj jeho učitel – Buddha. Bohové mezi sebou soupeří. Přou se o to, kdo je mocnější. Buddha s nikým nebojuje „on prostě ví“, a proto může každou živou bytost vést po duchovní stezce až do nirvány.

.

.

Proto vlastně nikde na světě neexistuje buddhismus v čisté podobě. V každé zemi je do něj přimíchána nějaká původní víra. V Thajsku a Kambodže je to hlavně hinduismus a animismus. Kdo všechno je v THK (THajsku a Kambodži) uctíván?

…

Buddha

– ne jako bůh, ale jako Velký učitel. Buddha se stal po osvícení jasnovidným a dokázal odpovědět na jakoukoliv otázku. Ale většinou odpovídal pouze na dotazy, které mají spojitost s duchovní cestou. Také dokázal konat zázraky, ale podle dochovaných textů je na rozdíl od Ježíše Krista nedělal na počkání, kdykoliv a pro kohokoliv.

Zázraky konal pouze, pokud to dotyčný potřeboval pro další duchovní postup. Všechny ostatní žádosti o konání zázraků odmítal s vysvětlením, proč by to nebylo z dlouhodobého (karmického) hlediska prospěšné. Modlit se k Buddhovi, a v modlitbě ho o něco požádat je samozřejmě možné.

Ale stejně jako živý Buddha, tak i magická síla napojená na Buddhovu sochu Vás vyslyší a splní Vaše přání pouze tehdy, pokud se to týká přímo Vaší duchovní cesty. Pokud máte nějaké světské přání jako třeba více peněz, nové auto nebo luxusní byt, pak se tím Buddha nebude zabývat, leda… že byste ten nový luxusní byt nutně potřebovali k postupu na duchovní cestě.

.

…

Hinduismus

– jeho bohové a cestovní zvířata jsou v Thajsku a Kambodže velmi populární. Jednak zde zůstali jako pozůstatek předcházejícího náboženství, a také jsou potřeba na plnění světských přání, ke kterým se (ze známých důvodů) Buddha jaksi nemá. Nejpopulárnější je tzv. Svatá trojice – Brahma, Višnu a Šiva. Dále král bohů Indra, jeho cestovní zvíře – trojhlavý slon Erawan, Šivův syn Ganéša a také Garuda – jež je osobnost i cestovní zvíře boha Višnu.

.

.

Buddhismus je z hlediska bohů velmi jednoduchý – v čistém, původním Buddhismu žádní bohové nejsou. To, čemu my evropané říkáme hinduismus, je z hlediska rozmanitosti a počtu bohů asi nejkomplikovanější náboženství světa a proto si zaslouží samostatný příspěvek, včetně detailních popisů zde uctívaných bohů.

.

…

Čínský buddhismus

je nejvíce zastoupen bohyní Kuan Jing, která je jedním ze čtyř velkých bódhisattvů čínského buddhismu. Díky vlivu Taoismu ztělesňuje ženskou podobu původně indického bódhisattvy soucitu jménem Avalókitéšvara. Soucit je v buddhismu velmi ceněn jako důležitá pozitivní lidská charakterová vlastnost, bez které nelze dosáhnout vyšších cílů (nirvány).

Na druhém místě popularity je čínský bódhisattva Putaj, který bývá většinou mylně zaměňován s historickým Buddhou. Sochy tlustého a usměvavého mnicha jsou běžně k vidění po celém Thajsku. Vzhledem k faktu že zhruba patnáct procent populace je čínského původu, je vliv čínského buddhismu nevyhnutelný.

.

…

Arahaté, Bódhisattvové, poustevníci a svatí

Pokud člověk dojde na konec duchovní cesty, vymaní se z nekonečného koloběhu zrození a nepodléhá již karmickým ani přírodním zákonům. Jeho duše má po smrti nekonečně mnoho možností. Buď odejde do Nirvány, nebo se může narodit kdykoli, kdekoli, v jakémkoli časoprostoru, do jakéhokoli těla. Takovéto bytosti bývají ctěni jako bohové.

Věří se, že většina z nich se opravdu po ukončení pozemské existence zrodila v nebeské sféře jako nějaké božstvo. Zajímavou postavičkou je poustevník Rrh Sí, který je často viděn ve zdejších chrámech jako vousatý bělovlasý muž, oblečený v tygří kůži. Druhým exotem je ošklivý a tlustý arahat Phra Sangkajai, který bývá skoro vždy zaměňován s historickým Buddhou nebo s čínským Putajem.

.

.

…

Animismus

Animismus tvrdí, že všechno má svoji duši. Nejen lidé, zvířata, rostliny, ale i atmosférické jevy. Svoji duši má i neživá příroda nebo předměty (řeky, hory, jeskyně, balvany, planety, hvězdy, veškeré budovy, auta, lodě, letadla atd). Spadají sem jednak nižší bohové hinduismu, jako třeba Nága, ale i duchové zemřelých lidí a zvířat. Početnou skupinu také tvoří bytosti, které bychom v Evropě označili jako víly. Studánkové víly – ochránkyně vodních zdrojů, lesní víly, stromové víly, vodníci, hejkalové apod.

.

.

Tyto uvedené kategorie nemají přesné hranice. Někteří bohové patří striktně jen do jedné, některé lze zařadit hned do několika najednou.

.

.

Na závěr

Tento příspěvek se snaží vysvětlit, že zdejší lidé jsou sice „papírově“ stoprocentní buddhisté, kteří aktivně navštěvují buddhistické chrámy a ceremonie, ale  jejich vnitřní přesvědčení a víra je z větší části někde poblíž buddhismu, u nějakých božstev, entit, duchů apod. Dle mého názoru je v populaci Thajska a Kambodže jen asi dvě procenta opravdových buddhistů – laiků, kteří na sobě pracují a vnitřně kráčí po duchovní stezce dle Buddhova učení.

.

Podle mne to celé není chaos, ale dokonalý, tolerantní systém:

• Všichni uctívají Buddhu jako Velkého učitele
• Kdo se chce mít v budoucnu dobře, žije podle Buddhových pokynů v harmonii s vesmírem – koná dobro a dodržuje karmické zákony
• Kdo chce do Nirvány, stává se mnichem
• Kdo chce pomoc na duchovní cestě, obrací se na Buddhu, arahaty nebo bódhisattvy
• Kdo chce pomoc ve světských záležitostech, obrací se na různé bohy
• Kdo chce žít v harmonii s místními duchy (se sousedy), nosí jim obětiny do malinkých domečků
• Všichni jsou buddhisté, každý je jinak aktivní, nikdo nikoho neodsuzuje ani nekritizuje a vše funguje, aniž by jim na tom přišlo cokoli divného.

V budoucích článcích se pokusím ujasnit, co si vlastně máme představit pod pojmy buddhismus a hinduismus, a také věnuji jednotlivým bohům samostatné příspěvky.

.

Odkazy:

• Smaragdový Buddha – Palladium Thajského Království
• Buddha, Thajsko a Sex
• Hinduismus
• Kdo je vlastně Brahma
• Prasečí Holocaust v Buddhistickém chrámu
• Buddha na každý den
• Nága
• Buddhové Thajska
• Kláštery
• Svatyně Erawan
• wendi – autor a průvodce