Thajsko a Kambodža Thajsko a Kambodža, Angkor Wat, Česky mluvící průvodce, Meditační kurzy, Meditační pobyty v klášterech, Poznávací okruhy na míru, Buddhismus, Duchovní cesta
Jen stěží lze uvěřit, že tak zajímavý komplex jako Wat Dhammamongkol byl vybudován pouze pod vedením jednoho jediného mnicha
Svoji duchovní cestu k osvícení započal Phra Viriyang (Luang Phor Viriyang, Phra Khru Yanviriya nebo Phra Tham Mongkolyarn) ve věku okolo 12ti let. Tehdy se mu staly dvě zvláštní příhody, jež ovlivnily celý jeho osud.
1932
Příhoda první – Kamarádka Kim
Phra Viriyang měl kamarádku Kim, většinu volného času trávili společně při dětských hrách. Jednoho dne byl Phra Viriyang požádán, zda by večer doprovodil Kim do kláštera.
Tehdy děti neměly školu jako dnes a o vzdělání se staral pouze vesnický klášter. Phra Viriyang nechtěl jít, jeho otec ho již naučil číst a psát doma, a tak raději přemlouval Kim, aby zůstali spolu venku. Phra Viriyang se nakonec samozřejmě od dívky nechal přemluvit a doprovodil ji na výuku do místního kláštera.
Výuka začínala v 8 hodin večer a trvala až do půlnoci. Chlapci se do kláštera vůbec nechtělo, ale mohl si vybrat: buď bude večer sám, a nebo s dívkou v klášteře. Jakmile se spolu v klášteře posadili, ihned je opat (učitel) upozornil, že v klášteře musí sedět chlapci a dívky odděleně.
To byla pro Phra Viriyang poslední kapka.
Nejen že se musel trmácet do kláštera, ale uvnitř nemůže být se svojí Kim! Chlapec se urazil a chtěl odejít, ale nakonec se rozhodl, že na Kim počká, a posadil se dozadu do rohu klášterní budovy.
Ihned se začal nudit, a to zde musel přečkat ještě 4 hodiny… Zavřel oči a potichu si začal opakovat: Už sem nikdy nepřijdu, už sem nikdy nepřijdu, už sem nikdy nepřijdu, už sem nikdy nepřijdu, už sem nikdy nepřijdu, už sem nikdy nepřijdu, už sem nikdy nepřijdu…
Náhle se stalo něco nečekaného. Jeho duše opustila tělo. Najednou mohl vidět z výšky svoje tělo, mohl vidět oblohu, okolní krajinu, dokonce viděl i pod vodní hladinu. Jeho duše mohla volně putovat prostorem, vidět věci normálnímu zraku skryté, a to i v naprosté tmě.
O půlnoci otevřel oči, právě když končila výuka. Okamžitě šel k opatovi a pověděl mu, co se stalo. Opat byl velmi překvapen, vysvětlil chlapci, že to co dělal byla vlastně meditace, ve které opakoval několik slov jako mantru. Podivil se, že chlapec bez jakéhokoliv vzdělání a bez učitele dosáhl meditační úrovně, které mnoho mnichů nedosáhne ani po deseti letech intenzivní praxe.
Tehdy Phra Viriyang pochopil, že meditace je vhodná pro všechny lidi bez rozdílu pohlaví, věku, stupně vzdělání nebo rasy. Tento prožitek a pochopení ho ovlivnilo na celý život.
1933
Příhoda druhá – Pokusný Buvol
Jako malý musel doma velmi tvrdě pracovat. Jednoho dne večer byl velmi unavený, vyčerpaný a při práci náhle omdlel. Hodinu byl v bezvědomí a poté zjistil, že jeho tělo je celkově ochrnuté. Celý měsíc se rodiče snažili zajistit mu pomoc, ale doktoři a jiní odborníci nevěděli, jak jej vyléčit. Jednoho dne udělal chlapec tichý slib:
Jestliže se uzdravím, zasvětím celý svůj život zlepšení lidské společnosti (zdokonalení lidstva).
Sedm dní poté přišel do vesnice asketa oblečený v bílém oděvu a navrhl otci, že chlapce vyléčí. Otec odpověděl, že je nevyléčitelný, ale že se o to samozřejmě může pokusit. Asketa se sklonil k chlapci a zašeptal mu do ucha: ,,Slyšel jsem tvůj tichý slib.“ Poté vyzval chlapce, aby tento slib zopakoval nahlas. Phra Viriyang si pomyslel, že jestliže asketa zná jeho slib o kterém nikdo neví, pak určitě ovládá nějakou magii a mohl by mu pomoci. Slib tedy zopakoval nahlas.
Asketa něco rozžvýkal v ústech a třikrát po sobě to vyprskl na chlapcovo tělo. Ochrnutí zcela zmizelo, Phra Viriyang byl opět schopen pohybu a brzy dokázal i běhat. Ochrnutí bylo zcela vyléčeno.
Druhý den ráno se asketa vrátil a požádal chlapce, aby podruhé zopakoval slib. Poté mu řekl, že se sejdou odpoledne v místním chrámu. Tam vyzval asketa chlapce, aby potřetí zopakoval svůj slib. Poté spolu odešli do nedalekého lesíka, kde potkali buvola.
Asketa nečekaně vytáhl nůž a buvolovi uřízl ocas. Poté odříkával posvátné mantry a ocas mu opět ,,připojil“ zpět. Buvol vypadal spokojeně, jako kdyby ani celou záležitost s amputací a opětným připojením ocasu nezaregistroval.
Asketa tuto modlitbu (mantru) chlapce naučil. Když ji znal zpaměti, musel učinit slib, že ji bude opakovat každý den po dobu příštích deseti let. Pokud by jen jeden den vynechal, bude muset začít znovu. Phra Viriyang slib učinil (a poté dodržel), načež asketa odešel a již se více nevrátil.
.
.
Phra Viriyang začal chodit pravidelně do školy, kde mimo jiné studoval jazyk páli. V 15ti letech se stal novicem (začal chodit v bílém) a v 19 letech byl ordinován na mnicha. Následujících dvacet let žil Phra Viriyang v horách, mimo civilizaci, velmi skromným způsobem života následujíc tradice thajských lesních mnichů. Meditaci se učil u největších mistrů tehdejší doby včetně Phra Ajan Kongma a Ajan Mun.
Ajan Mun – อาจารย์มั่น – Adžán Man
1870 – 1949
nebo Luang Pu Mun (Luang Pů Man) หลวงปู่มั่น. Tento mnich je hned po Buddhovi nejznámějším a nejrespektovanějším mnichem v Thajsku. Za svého života se věnoval hlavně meditaci. V Thajsku, Barmě a Laosu se stal slavným nejen jako hlavní zakladatel Tradice Lesních Mnichů, ale také pro své paranormální schopnosti a spousty zázraků, které vykonal. Byl velmi dobrým učitelem – mnoho jeho žáků bylo a je uctíváno pro jejich duchovní vyspělost. Mezi jeho žáky patřil i nám evropanům známý Ajahn Chach อาจารย์ชา (Adžán Čá).
.
.
1960
ve čtyřiceti letech dochází ke zlomovému okamžiku. Po dvaceti letech dosahuje v meditaci velmi významné úrovně realizace. Od nynějška chce učit meditaci nejen mnichy ale i širokou veřejnost a dospívá k rozhodnutí, uskutečnit svoji vizi: Založit v Bangkoku nový klášter, jehož součástí by bylo velké meditační centrum.
1962
se události začínají dávat do pohybu. Mr. Tao and Mrs. Boonma Yoopratej darovali pozemek potřebný pro výstavbu nového kláštera. Tehdy ovšem Bangkok vypadal zcela jinak. V oblasti Sukumvit Soi 101 byly jen nehostinné bažiny plné hadů.
1963
obdržel Phra Viriyang povolení ke stavbě kláštera. Začátky byly velmi skromné, lidé přispívali na stavbu kláštera po velmi malých částkách, obvykle 10 nebo 20 THB (tehdy 10 nebo 20 Kč). Klášter dostal jméno Wat Pa Sakae podle mnoha stromů Sakae, které rostly na klášterním pozemku. Později byl přejmenován po dárcích Mr. Tao and Mrs. Boonma na
Wat Dhammamongkol Taobunyanonthaviharn
วัดธรรมมงคล เถาบุญญนนท์วิหาร
Wat Thammamongkhon Thaubunjanon Vihán
1964
V roce 1975 již byl byl nashromážděn dostatečný kapitál, aby se mohlo začít s výstavbou velkého a na svoji dobu velmi moderního meditačního centra. 1964 byl položen základní kámen hlavní budovy. Doposud zde totiž stály jen jednoduché dřevěné chatky.
1966
za účasti krále a královny byl slavnostně inaugurován černý Buddha pojmenovaný Phor Por Ror, který se stal hlavním Buddhou kláštera.
.
.
1974
obdržel Phra Viriyang významný dar. Somdej Sri Lanka Mahathera Santapata a nejvyšší patriarcha Bangladéše předali za účasti krále pět relikvií samotného Buddhy. Relikvie byly darovány ve zlatém pouzdře a dnes jsou umístěny v bílém čedí.
.
.
1976
obdržel Phra Viriyang z Bangladéše další relikvii Buddhy, tentokrát pocházející z Buddhovy hrudi. Relikvie věnoval Phra Visuttinantana Mahathera.
.
.
1977
obdržel Phra Viriyang vzácnou sochu Kamenného Buddhy z muzea v Bangladéši. Socha je 1.200 let stará, původně pochází ze Srí Lanky a najdeme ji ve druhém patře v západním křídle velkého čedí.
.
.
14.3.1979
obdržel Phra Viriyang významný dar. Nejvyšší patriarcha Bangladéše Somdej Phra Sangkaraj daroval klášteru zlaté pouzdro obsahující pramínek Buddhových vlasů.
.
.
1985
byla po devíti letech dokončena dominanta celého chrámu – nejvyšší čedí Thajska. Základní tvar 95 metrů vysoké budovy je kopií indického chrámu v Bódgaye (místo Buddhova osvícení). Stavba slouží jako škola pro mnichy a studenty meditace, knihovna a muzeum.
.
.
Náklady na stavbu překročili 100 milionů THB (tehdy 100 milionů Kč). Na vrchol 14ti patrové budovy Vás vyveze na svoji dobu velmi moderní výtah.
Na vrcholu je bílé čedí v thajském stylu – z nějž je možné shlédnout velkou část Bangkoku a právě zde jsou umístěny již zmiňované Buddhovy relikvie.
.
.
1987-1995
je nejzajímavější období kláštera jež je zasvěceno zhotovení Nefritového Buddhy a bohyně Kuan Jim. Podrobný popis událostí naleznete v samostatném článku Nefritový Buddha, jež se postaral o zápis do Guinessovy knihy rekordů.
.
.
1996
Bylo založeno meditační centrum Willpower Institute (Institut Silné Vůle), který má dnes již 110 stejnojmenných poboček v Thajsku a 9 v zámoří (Kanada a USA). Meditační kurzy zde absolvovalo více než 30.000 lidí.
.
.
2006
byl dostavěn nový Ubusot
.
.
2010
v novém ubusotu byl inaugurován 11 metrů vysoký černý Buddha jménem Phraputtasupinopas Sasada. Na jeho výrobu bylo použito 11 tun křemíkového bronzu obsahujícího 95% mědi. Buddha je umístěn na obrovském oltáři vyrobeném z bílého carrarského mramoru.
.
.
.
Za povšimnutí stojí umělá jeskyně sloužící jako tiché místo k meditaci. Jeskyně Osvícení má moderní ventilační systém a je schopna pojmout až 300 meditujících.
.
.
2016
V současnosti se klášter rozkládá na pozemku o rozloze 32 rai, neboli 5,12 hektarů. Areál rozhodně stojí za prohlídku. Pokud neumíte thajsky, pak si na prohlídku nezapomeňte vzít průvodce nebo alespoň tlumočníka. Areál je značně nepřehledný a nejsou zde žádné nápisy v angličtině, tudíž je v podstatě nemožné najít výtah nebo Nefritového Buddhu. Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by se zde dokázal samostatně zorientovat.
.
.
7.1.2020
oslaví opat kláštera Phra Viriyang narozeniny.
Bude mu neuvěřitelných 100 let…
.
.
Ve Wat Dhammamongkol můžeme dnes obdivovat mnoho zajímavostí:
- Největší Nefritový Buddha na světě, dokonce je zapsán v Guinessově knize rekordů
- Nejvyšší Čedí Thajska vysoké 95m
- Originální relikvie samotného Buddhy, včetně pramínku vlasů
- Kamenný Buddha z osmého století
- Černý Buddha na jehož výrobu bylo použito 11 tun siliconového bronzu.
- Bohyně Kuan Jim v životní velikosti vyrobená z nefritu
- Jeskyně Osvícení umožňující pojmout 300 meditujících
- 500 Buddhistických mnichů zde trvale žije a studuje
- 30.000 studentů zde prošlo kurzem meditací
- Phra Viriyang je zde opatem již neuvěřitelných 54 let (1962-2016)
- Phra Viriyang je Buddhistickým mnichem již 77 let (1939-2016)
https://www.youtube.com/watch?v=HX5OU8UU96A
