My Evropané nemáme ani tušení jak přátelské, nezištné a čisté jsou některé buddhistické kláštery v Thajsku a Kambodže…

Většina turistů se ocitne uvnitř chrámu pouze při zběžné prohlídce, která je součástí organizovaného zájezdu. Tyto kláštery (TOP památky Bangkoku), jenž jsou masově navštěvovány turisty z celého světa, fungují zcela odlišně od běžných místních klášterů, a ty – jsou opět naprosto neporovnatelné s kláštery, které se hlásí k tzv. tradici thajských lesních mnichů.

.

.

Turisté tedy většinou poznají klášter ve smyslu turistické atrakce, popř. se setkají s nějakou zdegenerovanou formou a podle této zkušenosti hodí do jednoho pytle všech 40.000 ostatních klášterů, včetně těch zdravých a naprosto správně fungujících.

Na jedné straně tu tedy máme zidealizované představy snílků, kteří si přečetli nějaké vznešené knížky o buddhismu v jihovýchodní Asii. A na druhé straně máme typického českého turistu, který již navštívil s cestovkou 7 klášterů!!! A tak je samozřejmě již odborníkem na otázky, jak to tady v tech klášterech vlastně všechno funguje.

.

.

Realita je samozřejmě jiná…

I já jsem měl nejprve zidealizované představy z knížek a časopisů. Poté jsem byl samozřejmě ohromen nádherou TOP památek. Načež jsem měl to štěstí poznat fungující zdravé kláštery – a to zevnitř – přímým pobytem. A teprve až na konec jsem poznal ty průměrně, až zcela zdegenerované, jenž toho s Buddhovým učením nemají až tak moc společného.

Na své pouti po klášterech Thajska a Kambodže jsem měl možnost bydlet (prožít nějaký čas) uvnitř všech níže zmiňovaných. Dovoluji si tedy rozdělit thajské a kambodžské kláštery do třech skupin, dle dostupnosti pro cizince jako jsme my.

Běžný turista

se dostane jen do těch, kam jezdí cestovní kanceláře a které fungují více jako pouťová atrakce, než jako svatostánek, naplňující Buddhovy ideály. Tyto kláštery většinou generují obrovské peníze, jež jsou použity rozličným způsobem. V první řadě jsou samozřejmě použity na provoz, údržbu, opravu a rozvoj kláštera.

Otazníkem je, kam jsou odčerpány mnohdy sedmimístné přebytky. Někdy jsou použity na podporu menších, chudších klášterů, někdy se budují školy, meditační centra, je podporováno vzdělání, pomoc chudým a nemocným, ale ,,někdy“ se peníze prostě přesunou na soukromá konta osob, které mají ke klášterní pokladničce nejblíže.

.

.

Dlouhodobě pobývající farang

se většinou setká pouze s více nebo méně zdegenerovanou formou buddhismu, ve formě návštěvy nějakého kláštera v místní vesnici nebo městečku. Jsou to takové ty nejběžnější kláštery, kde se po většinu dne nic neděje. Mniši se tam obyčejně snaží tak nějak přežít a zajistit si nějaké finance na živobytí.

Směrem k nirváně se zde většinou postupuje, jen velmi, ale velmi pomalým tempem. Tyto kláštery se hlavně zabývají běžnými bohoslužbami, jako jsou různé ceremonie u příležitosti zásnub, svatby, pohřbu, narození dítěte, položení základního kamene při začátku stavby, svěcením různých předmětů (aut) a podobně.

.

.

Jeden z 10.000 cizinců

pozná pravý buddhismus ve správně fungujícím klášteře. Tyto kláštery poznáte lehce, zpravidla se hlásí k tradici thajských lesních mnichů a snaží se co možná nejvíce přiblížit k ideálu, který učil Buddha. Ono to vypadá, jako kdybyste je museli hledat stejně jako pověstnou jehlu v kupce sena, ale není to tak strašné, jak to na první pohled vypadá. Jen v Thajsku je takových klášterů více než 2.000, tedy teoreticky každý dvacátý je v pořádku.

Jejich hlavním posláním je pomáhat lidským bytostem na jejich duchovní cestě do nirvány. Na tuto pouť potřebuje každý člověk zabezpečit pouze ty nejzákladnější požadavky, a to v tom nejnutnějším (přiměřeném) množství. Potraviny, ošacení, přístřeší a možnost dodržovat základní hygienu. V takovýchto ,,pravých“ klášterech najdete pouze jednoduché chatky bez postelí, v umyvárně sudy se studenou vodou a jídlo zpravidla pouze jednou denně.

Většinou jsou tyto kláštery na odlehlých místech, v lesích, horách, na břehu řeky, prostě tam, kde je klid na meditaci. Občas je klášter umístěn dokonce uprostřed národního parku a obvykle v areálu nechybí meditační jeskyně nebo alespoň skalní převis. Některé se prezentují jako meditační centra, jež vyučují meditaci pro širokou veřejnost, a jen opravdu pár dokonce nabízí i pravidelné kurzy meditace pro cizince, většinou v angličtině.

.

.

Proč jsou takové rozdíly mezi jednotlivými kláštery?

Odpověď je velmi jednoduchá.

Tak jak vypadá a funguje klášter je naprosto totožné s charakterem a osobností opata.

Všichni buddhističtí mniši jsou si v podstatě rovni, ale opat je ve svém klášteře takový menší polobůh. Jak to opat zamýšlí – tak to prostě bude.

Pokud je opat vzdělaný

do kláštera se stahují mniši učitelé a mniši toužící po vzdělání. Klášter provozuje školu a šíří vzdělanost. Chudý klášter na vesnici zakládá na svém pozemku jednoduchou obecní školu, bohatý klášter v Bangkoku zakládá buddhistickou univerzitu. Mniši, kteří nepreferují vzdělanost, se přesunují do jiných klášterů

.

.

Pokud je opat doktor

zakládá se zde opět v závislosti na přísunu financí ošetřovna, nemocnice, nebo vzdělávací centrum pro doktory a ošetřovatele.

.

.

Pokud je opat pravým následovníkem Buddhy

pak je klášter veden ve stylu tradice lesních mnichů. Mniši i veřejnost jsou vedeni po duchovní cestě blíže k nirváně a hlavní důraz je kladen na meditaci. Zakládají se meditační centra, odlehlé poustevny, provozují se kurzy meditace atd.

.

.

Pokud je opat vegetarián

pak věřící darují mnichům pouze vegetariánskou stravu a mniši masožrouti takovýto klášter hromadně opouští.

.

.

Pokud je opat zlatokop,

stává se většinou opatem zajímavého chrámu v turistickém centru nebo v Bangkoku. Klášter je plný atrakcí a zajímavostí, jež přitahují turisty, boháče a hlavně peníze. Mniši mající potřebu zbohatnout se stahují sem, ostatní taková místa minou obloukem.

.

.

Pokud je opat neschopný lempl, lenoch a budižkničemu,

pak se klášter rozpadá, je špinavý, plný odpadků a mnichů, kteří se stali mnichy hlavně z lenosti. Celý den se válí, spí, hrají hry na telefonu a zajímají se hlavně o to, kolik jste jim přinesli jídla a kolik jste hodili do klášterní kasičky. Někdy jsou takový mniši zapleteni i do obchodu s narkotiky či jiné trestné činnosti. Občas jsou i takoví ,,jako“ mniši přistiženi při krádežích či sexuálních aktivitách.

.

.

Samozřejmě v novinách a na internetu se nikdy nedočtete o těch tisících mnichů kteří v tichu a ústraní žijí čistým životem, velmi podobným jako žil Buddha. V bulváru se dočtete pouze o opilém nebo souložícím mnichovi, u kterého již bohužel nikdo neřeší, jestli je to narkoman, jenž byl teprve před týdnem ordinován na mnicha a nebo nenapravitelný gauner, který vylezl před měsícem z vězení.

Ať už máte zkušenost s buddhistickými mnichy a kláštery jakékoliv,

nikdy je, prosím, neházejte všechny do jednoho pytle,

není to spravedlivé vůči ostatním…

Odkazy:

• Thajští Arahaté
• Wat Dipabhávan – Meditační kláštery Thajska I.
• Wat Suan Mokkh – Meditační kláštery Thajska II.
• Wat Tham Puang – horský klášter
• Wat Dhammamongkol
• Wat Phra Dhammakaya I. – Mega-svatyně
• Suprrelikvie – Sušení Arahaté Thajska
• Buddhistické Relikvie – Phra Thát
• Wat Muang – วัดม่วง
• Wat Traimit – Zlatý Buddha – Thajské poklady II.
• Laserový Buddha – Khao Chee Chan – Buddhova Hora
• Buddha, Thajsko a Sex
• Farang – Barang
• wendi – autor a průvodce